The Elder Scrolls - hry, které mě donutily upgradovat počítače
, [diskuse - 0]
Když v roce 2002 vyšlo třetí pokračování skvělých The Elder Scrolls, netušil jsem, že u mě (i tehdejší přítelkyně) tato hra vyvolá téměř závislost. Stejně jako mě, strhla i přes spoustu chyb mnoho RPG nadšenců. Obrovská rozlehlost, naprostá volnost mi plně vyhovovala. Nemohl jsem se dočkat, až vyjde čtvrý díl - Oblivion. Díl, kde se konečně podívám na pevninu, kdy po pustém sopečném Morrowindu konečně uvidím Hammerfell. Protože jsem zapadl do obou her, přináším jejich srovnání, které mi v tomto případě připadá poměrně zajímavé.
Autor: Miroslav Jindra
Po prvním spuštění Morrowindu kdysi dávno na Celeronu 667 a Matroxu G400 jsem si šel zanedlouho koupit alespoň Tualatin, Radeon 8500LE a další operační paměť. I tak se hra strašně škubala. Natahování lokací trvalo dlouho, ale mě nic neodradilo. Každý den jsem se těšil domů, až se ponořím do Morrowindu. Nutno podotknout, že Oblivion vzhledem k dnešnímu Hardwaru tolik náročný není a vypadá výrazně lépe. Faktem však zůstává, že Morrowind šel do určité míry vylepšit různými Pluginy, které upravovaly všechno od poletujících much nad bažinami, přes oblečení ;), až po nové lesy.
K Morrowindu vyšel nejprve oficiální datadisk Tribunal a pak ještě Bloodmoon. Nakonec vzniklo i několik neoficiálních projektů, z nichž musím vyzdvihnout Wizards' Islands - Scourge of the Frost Bringer, který vypadá naprosto fantasticky, je fantastický, a nabízí takové přírodní scenérie, které v žádném datadisku nenajdete. Wizards' Island jsem hrál s ještě větší chutí než Bloodmoon.
Po dohrání většiny Oblivionu se nemohu ubránit srovnání. V mnoha ohledech jsem byl zklamaný, v mnoha ohledech nadšený, případně spokojený.
Zklamání první - zmenšení
Oblivion mi po prvotním nadšení z krásné grafiky a velké interaktivity přinesl první zklamání - je malý. Celou hru za všechny Guildy, hlavní dějovou linni a většinu postranních questů (až na upíry) jsem dohrál asi za 3 týdny; a to jsem se, jako vždy když hraji RPG, babral v maličkostech, koupil jsem si všechny domy, vybavil je atd. Pamatuji si, že Morrowind mě i po roce dokázal občas něčím překvapit.
Zklamání druhé - přílišné zjednodušení
Zjednodušilo se všechno. Předně ubylo skillů. Nemáte tak například možnost hrát za pravověrného assasina jen v kápi a rozumně se ubránit. Zjednodušil se systém zbraní. každou označuje v útoku jen jedno číslo, tedy ne 3 rozsahy. Ubude tak veselé vybírání mezi podobnými zbraněmi. Dále ubylo částí brnění o nárameníky. Ze začátku mi Oblivion skoro připomněl Diablo, kdy jsem na sebe hodil jeden kus brnění, helmu, štít a vyrazil do boje. Dále nevím, proč si pod brnění nemohu vzít košili, kalhoty, na brnění sukni a přes to všechno plášť. Minimálně ten plášť bych opravdu uvítal. Jasně, že jde hlavně o to, že teď na sobě nemůžu mít hromadu kouzelných věcí, ale celkově mě tohle omezení štve, protože pak moje postava nevypadá podle mých představ.
Dost mě mrzí, že si ani autoři nelámali hlavu, jak svět inteligentněji ohraničit. Úplně kazí dojem, když si tak jdu krajinou a najedou narazím do vzduchu s hláškou, že jednoduše dál nemůžu.
Způsob obchodování je přímo tragický. Kliknout na každý předmět a potvrdit je utrpení. Měli zůstat u systému Morrowindu. Dál nechápu, jak může obchodník s 800 zlatými vykoupit po 800 zlatých zboží třeba za 40000.
Poměrně negativně také vnímám zjednodušení cestování. Ve chvíli, kdy objevíte lokaci, můžete se do ní kdykoliv vrátit pouhým kliknutím na mapě. Morrowind byl hodně cestovatelský, ale dávalo to smysl. Oblivion je druhý extrém.
A co mi vadí nejvíc, je zjednodušení odkládání věcí. Takovouto knihovnu nebo takovéto schodiště si uděláte v Oblivionu za pár minut asi jenom sotva. Tam jsou sice navíc jiné možnosti, ale silně nepostačují.
Search and destroy - v Oblivionu naprostá hračka. Zelená nebo červená šipka vás neomylně vede k jakémukoliv cíli. Navíc na kompasu se zobrazují i objekty v dálce, které nejsou z pozice hráče vidět - divné, nepřirozené, kéž by se to dalo vypnout.
Zklamání třetí - malá invence v artefaktech
V Morrowindu byla o vzácné a speciálně vypadající předměty velká nouze - což je dobře. Ale Oblivion tento nedostatek degraduje, protože až na tři nebo čtyři artefakty vůbec nestojí za to je hledat. Na artefakty a unikátní předměty jsou poněkud nevýrazné. Co si ale určitě sežeňte je Helm of Oreyn Bearclaw, Escutcheon of Chorrol, Umbra a možná Goldbrand. Artefaktů je ještě méně než v Morrowindu, ale to se dá vzhledem k menší velikosti světa pochopit. Co mě ale štve, tak že místo toho, aby byly vymyšleny artefakty nové, najdete často ty z Morrowindu, jen decentně upravené. Pokud jste hráli Morrowind a vnímáte svět Tamrielu jako jeden, pak přítomnost artefaktu z Morrowindu ve vašich rukou zdůvodníte jen málokdy.
Zmrazené Nadšení první - grafika a její promrhaný potenciál
Grafika je, jak jsem se už zmínil, výrazně novější. Bohžel sledujeme dnešní klasický trend kdy vývojáři s novými nástroji zapomínají na nápady a tvořivost. Morrowind neoplýval technickou stránkou, ale s prostředím si autoři vyhráli do detailů. Mohli jste navštívit různá prostředí jako Azura's coast, West gash, Red mountains, Bittercoast region, Sheogorath... a každá, každá oblast měla svůj ráz, svou atmosféru a svůj charakter. To v Oblivionu nenajdete. Domy měst jsou sice v různých oblastech různé, ale na nápady Morrowindu to nemá. Hory tam jsou obyčejné kopce, všude to vypadá krajně podobně. Vývoj se tak spolehl na použití modernějších technologií, kdy voda je vodnatější, povrchy povrchovitější, keříky se hýbou, v tom lítají motýli... ale nějak ta krajinka nemá žádný výraz.
Zmrazené nadšení druhé - lepší progresivnost a vývoj
V Morrowindu poměrně snadno dosažitelný level 30 znamenal vstupenku do světa polobohů, kteří nemají větší konkurenci; level 60 pak znamenal prakticky nesmrtelnost. Při levelech nad 100, případně 200, kdy po světě pobíhám s více než 1900 životy, už mě zajímá jen nápaditost questů a nových lokací. V čemž mě pořádně uspokojil po dohrání Morrowindu až Wizards' Island. Situace celkem odrážela reálný svět, kdy většina populace držela nůž tak leda při krájení krabího masa. Člověk si vypiplával svou postavičku, aby se stal co největším "uberfuhrerem". Na druhou stranu to mnoho lidí, kteří nevzali Morrowind dost vážně, odradilo. Přičetl bych to jejich malému zájmu o průzkum světa. Když však ostatní NPC postavy levelují zároveň s vámi, je postup přece jen o něco těžší a polobůh se odkládá. Ze začátku je to mírně frustrující. Tak tak jsem zabil Clanfeara, pak jsem se radoval že už ho "dávám" docela v pohodě a najednou se objevili Storm Atronachové. Celá hra je koncipována tak, že ji můžete teoreticky dohrát i na 2. levelu (až na výjimky v questech). Dosáhnout tohoto stavu není žádný výrazný problém. Stačí, když si dáte do major skills nepoužívané vlastnosti. Pak je to zase ale trošku nuda. Bál jsem se, že si nevypiplu žádnou "uberpostavu" a zůstanu navždy jedním z dobrodruhů. Tak tomu není, superpostava je jen mírně odložena a levelování je ztíženo i tím, že za každý level můžete trénovat jen 5x. Něco je ale špatně. Sice to odráží vývoj ostatních NPC, ale od určité úrovně už mě nebavilo ani sbírat ze země daedrické brnění. V celém Morrowindu bylo daedrické brnění extrémně vzácné. Kompletní daedrický komplet měl jen Divath Fyr (kterého byste zabíjet neměli) a poslední volně ležící kus jsem našel až v propastech Mournholdu (datadisk Tribunal). Úplně ztratilo kouzlo, když ho v Oblivionu nosí každý druhý lapka. O to víc mě mrzí slabé artefakty, kterými bych udělal svoji postavu jedinečnou i po materiální stránce.
Nadšení první - souboje
Konečně! Konečně! Souboje mají nějaký smysl. Člověk se musí alespoň trošku snažit, aby dosáhl kýženého efektu - aktivně blokovat, najít správný grif na sražení nebo paralyzování oponenta. Konečně nejsou souboje jen bezbřehé klikání, ale mají i nějaké kouzlo.
Nadšení druhé největší - questy a příběhy
Questy Morrowindu si byly hodně podobné. Najdi, dones, zabij, vyřiď, doveď... V oblivionu má každá guilda svůj vlastní příběh. To je něco, co maximálně oceňuji. Plnění questů pro guildu už není tak roztrhané, nesourodé, nechci říci přímo nudné, ale řekněme nenutící vás k rychlému postupu. Naproti tomu, když se těšíte na každý další posun v příběhu a nejen na své povýšení, hra vás vtahuje ještě více. Osobně se mi nejvíce líbil příběh, questy a celková atmosféra linie Dark Brotherhood. Skrčen ve stínu plížil jsem se a plnil mlčky příkazy od Luciena LaChance abych se jednou stal Listenerem. Pamatuji si, že podobné napětí v Morrowindu jako za Dark Brotherhood jsem pocítil jen na Wizards' Islandu u questu pro zlodějskou guildu, který se týkal Satanise Fellinse. Temnota a chlad jsou dobré místo pro život... když víte, jak v nich žít.
Nadšení třetí - hudba je opět super
Jeremy Soule složil hudbu například k Never Winter Nights a titulní téma Morrowindu se hrálo 27. května 2006 i na akci PLAY! A Video Game Symphony v Rosemont Theater v Chicago. Nádherně exoticky laděná hudba se mi neoposlouchala dodnes. Kdykoliv ji slyším, naplňuje mě atmosférou Morrowindu.
V Oblivionu je hudba, ehm, imperiálnější. Podle mého názoru to není takový trhák, ale zato skvěle tematicky ladí s hrou. Kdo umí, umí. Dobrá práce Jeremy ;-).
Celkově vzato mě Oblivion nadchl, ale ne tolik, jako to bylo tehdy, když jsem hrál Morrowind. Místo vychytání chyb, zdokonalení, vylepšení všeho možného, co bylo ještě na Morrowindu nevychytané přinesl Oblivion úplně jiný přístup. Přístup zaměřený zejména na hratelnost než přemýšlení, zkoumání, hledání - prostě vše, co odvádí pozornost od příběhů. Na jedné straně to má svůj velký pozitivní přínos, na straně druhé tím hra ztratila část svého kouzla zase v jiné oblasti.
Těším se na The Elder Scrolls 5.
Užitečné odkazy
http://www.uesp.net/wiki/Oblivion:Oblivion
Všechno k Oblivionu, Morrowindu - anglicky
http://wizards-islands.planetelderscrolls.gamespy.com
Wizadrs' Island - Scourge of the Frost Bringer
http://www.bethsoft.com/index.html
Oficiální stránky Bethesdy
http://morrowind.bonusweb.cz/
České stránky věnované Morrowindu
http://oblivion.bonusweb.cz/
České stránky věnované Oblivionu
